Podrobnosti
Stiahnuť Docx
Čítajte viac
Pane Elone Musku, váš syn je tak pohledný a vypadá tak chytře, stejně jako jeho otec. Možná bude mít jasnou budoucnost a také udělá něco pro vaši zemi. Ale ne teď. Nechte ho ať si užije své nevinné dětství a cokoli se stane, uvidíme. Ať se stane cokoli, uvidíme. Budeme mít dost času ho vidět anebo vyškolit. Jen chraňte svého syna. Chraňte ho před matoucí nebo neklidnou energií z argumentačních situací. Chraňte ho před tím vším, i když se zdá, že ve svém věku to nemůže chápat, ale jeho duše rozumí. Jeho duše rozumí a jeho srdce to pocítí. Jeho intuitivní schopnost vše přijme dovnitř. Tak ho toho všeho ušetřete.Pane Musku, především CHRAŇTE SVÉHO SYNA PŘED MOŽNÝM RIZIKEM NEBEZPEČÍ! Víte, co myslím… Miluji vašeho syna. Je tak krásný. Prosím, pečujte o něj. Odpusťte mi, jestli jsem vás nějak urazila. Přeji vám, vašemu synovi a vašim blízkým všechno nejlepší. Děkuji, že pomáháte Americe. Děkuji vám, že pomáháte světu tím, že pomáháte prezidentu Trumpovi. Bůh vám žehnej. Bůh vám žehnej, pohledný muži, bohatý muži, mocný muži. Jsem ráda, že vás máme na tomto světě.Pane Musku především neztraťte srdce, bez ohledu na to, co lidé říkají. Lidé jsou lidé. Všichni mají odlišné názory, jiné myšlení, jiné koncepty. Dělejte jen to, co považujete za správné. Pomáháte prezidentu Trumpovi, pomáháte Spojeným státům americkým, a tím následně pomáháte světu. Znovu vám děkuji, znovu a znovu. Kéž vás Bůh udrží silným a zdravým, šťastným a inteligentním, abyste mohl pokračovat v tom, co děláte – vznešené, bezpodmínečné a nezištné službě. Bůh žehnej. Moc vám děkuji a odpusťte mi, jestli jsem vás urazila.Vím, že jste Král bohatství a prosperity v Nebi. Setkali jsme se navzájem uvnitř v duchovním světě. Takže je to jen moje skromná rada. Velice vám děkuji za pomoc prezidentu Trumpovi, protože pomáhat Jemu znamená také pomáhat Americe a pomáhat světu. Mnoho lidí bude kopírovat váš životní styl, vaše rozhodnutí, vaši inteligenci a váš poctivý způsob života, váš soucit a vaši krásnou, ušlechtilou vlastnost pomáhat druhým, pomáhat své zemi a pomáhat světu. Děkuji mnohokrát. Kéž vám a vašim blízkým Bůh i nadále žehná, a ať máte dostatek síly, abyste pokračoval ve svém vznešeném poslání. Amen, pane Elone Musku.Ano, rozlučme se se všemi těmito skvělými lidmi, aby si svou práci dělali sami.Teď, včera jsem si prohlížela zprávy pro naši Supreme Master TV, zprávy, které občas vidíte, některé jsou z mých příspěvků v pořadu po Pozoruhodných Zprávách nazvaném „Proud denních zpráv“ od zpravodajského týmu. Protože jsem skenovala nějaké zprávy o zábavných zvířecích lidech nebo různých situacích ve světě, všechny možné věci – vědecké nové vynálezy a takové a jiné věci.Pak jsem viděla pár videočlánků o lidech, kteří žili v divočině, například v nejchladnějším místě na celém světě. Například, viděla jsem dva lidi na Sibiři. Jedna je žena. Žila tam 70 let a stále tam žije, v nejchladnějších oblastech Sibiře v divočině. Pobývala tam sama, protože celá rodina zemřela. Důvodem, proč tam její rodina odešla, bylo to, že v zemi vládl Stalin a rodina se tohoto režimu za Stalina tak bála, že opustili město, odešli, ať byli kdekoli, a prostě odešli hluboko do divokého lesa.Nebylo tam nic kromě medvědů, vlků a lišek a dalších velkých zvířecích lidí, kteří mohou přežít. V zimě by mohlo být minus 71 (stupňů) Celsia. Nebo je to Fahrenheit, zapomněla jsem. Nevadí, přijde mi to velmi chladné, moc zima. Tam, kde bydlím, je velká zima, občas sněží, ale není taková zima. Mohlo to být několik stupňů pod nulou, ale ne 71, není to nejchladnější oblast na planetě.A 20 let dokonce zůstala sama, když její rodina zemřela, protože v divočině se něco stalo, možná počasím či tak něco, takže jejich úroda byla zničena. Pamatuji si, viděla jsem to někde v jiném videu týkajícím se stejné paní. Matka musela hladovět, aby děti mohly dál žít, ale později zemřel také i otec, zemřeli i sourozenci. Všichni tedy zemřeli, zůstala jen sama.Jednou měla rodina jen jedno malé semínko pšenice k zasetí do země, aby vyrostla pšenice, a zbyl jim jen jeden kousek. Nechtěli se dokonce vrátit do města, protože se tolik báli Stalina, protože mnoho jejich příbuzných či jiných členů rodiny zemřelo, něco takového. Takže utekli. A z toho jediného stébla pšenice, zbylo jim jen jedno stéblo a oni ho ušetřili a pak od té doby, později to zaseli a bylo z toho malé políčko. Takto se tím živili a pak museli sklízet cokoli, co bylo v lese. Neodvážili se jít domů. Proto se matka jednou obětovala a umřela hlady, aby děti mohly i nadále mít něco k jídlu, jen to nejskrovnější, ale přežily. Ale pak tam vědci, geologové či podobně, odešli tam a pobývali s nimi, z nějakého důvodu je navštívili, možná byli zvědaví. A pak, protože jeden z vědců byl nemocný, tak to přenesl na celou rodinu. Dívce se naštěstí nic nestalo. Zemřeli pouze sourozenci. Pak později zemřel také otec.Ale poté pokračovala a žila tam úplně sama. Ach, to je neuvěřitelné. Nemyslím si, že bych to dokázala. Taková zima. Všeho nedostatek: žádné jídlo, žádní lidé, nikdo kolem. Takhle pokračovala a žila dál.
Excerpts from “Surviving in the Siberian Wilderness for 70 Years” by VICE — Apr 10, 2013, Narrator: V obavách z útlaku a smrti z rukou Stalina uprchl Agafiin otec Karp s rodinou v roce 1936 do sibiřských Sajanských hor. Agafia se do této drsné divočiny narodila v roce 1944. Rodina Lykovových žila nerušeně 40 let a budovala si svůj život v prostředí, kde teploty v zimě běžně klesaly k minus 30 stupňům. Letní vegetační období je krátké a medvědi a vlci se potulují v hojném počtu. Potravin však bylo vždy málo.
A v roce 1961 se Agafiina matka Akulina nechala vyhladovět, aby její děti měly dostatek jídla. Oblast, ve které se usadili, je v současné době vzdálená přes 160 mil (257 km) od nejbližšího města. V létě je možné se k Lykovově chatě dostat sedmidenní plavbou na kánoi. V zimě jsme sice slyšeli zvěsti o zrádné cestě na sněžných skútrech, ale jinak než vrtulníkem je prakticky nedostupná.V roce 1978 tým ruských geologů spatřil Lykovovu farmu na svahu z vrtulníku. Později se za nimi vydali pěšky. Byl to první kontakt Lykovových s cizinci po více než 40 letech a znamenal konec jejich izolace. Také je postihla nevýslovná tragédie, když všechny tři starší děti během několika týdnů zemřely, pravděpodobně na zápal plic, kterým se nakazily při návštěvě geologů. Agafiin otec Karp zemřel v roce 1988, přesně 27 let po smrti své ženy. Nyní, 35 let po jejich prvním kontaktu, je tedy Agafia jediným zbývajícím Lykovem, který žije stejným způsobem jako od narození a jediným způsobem, který zná – mimo zemi, v jednom z nejnehostinnějších prostředí na Zemi.Reporter: Je těžké žít sám v tajze?Agafia: Ano. Sama v tajze, ano. Zvlášť když se staráte o domácnost.Reporter: Může člověk v tajze přežít sám?Agafia: Pokud jste mladý a zdravý. V mém věku a při mém zdraví ne. Když jsem to viděla, pocítila jsem, že mám takové štěstí, že dnes dokonce mohu mít solární energii, abych mohla pracovat nebo se zahřát. Nebo teplé zábaly, cokoli mohu, když potřebuji. Dokonce i přikrývku. A jídlo. Protože dnes nejsme ve válce a můžete si vzít taxi, můžete jet kamkoli, koupit si jídlo a vrátit se. Nebo objednáte online a pak uvedete adresu. I když nemáte auto nebo nemůžete sehnat taxi, můžete zadat adresu a pak tam zůstanete, počkáte, až přijedou a přivezou vám jídlo domů. Odtud se vrátíte taxíkem, nebo možná jen jdete domů pěšky s vozíkem.Dokonce i taková nepříjemnost, jako žádná teplá voda, ale jsem šťastná. Nemám nikde žádnou povinnost, nikam bych jít nechtěla. Nechtěla bych vyměnit tento život za nic jiného. Ale prosím, nenásledujte mě, nekopírujte mě. Musíte mít pevnou vůli a je tu i nebezpečenství. V divočině jsou také rizika a nepříjemnosti v mnoha ohledech. Musíte skutečně věnovat pozornost každému detailu a cítit se uvnitř silní, jinak na něco zapomenete a onemocníte a je velmi těžké se zotavit. Nemám obavy o fyzické věci. Obávám se o svou práci. Musím zůstat zdravá. Takže se o sebe starám, tolik, kolik mohu, samozřejmě, ale to je to nejtěžší. O ostatní lidi se starám docela ráda; Starám se o sebe – to nemám ráda. Už od dětství, když mi můj otec dával léky na cokoli, ach, utekla jsem. Nelíbilo se mi to. Pak mě museli přitlačit na podlahu a lžící mi otevřít ústa, aby lék vnutili dovnitř. Ale v dnešní době jsem dospělá a jsem zodpovědnější, beru léky a to všechno, stále musím být zdravá.Ale jinak se mi ten jednoduchý život líbí. Jednoduchý život mám opravdu ráda, o samotě a v klidu, ticho, abych měla volný čas – po práci na Supreme Master TV mám volný čas. Mohu si sednout a přemýšlet, trochu se napít horké vody nebo trochu čaje nebo si dát nějaké jednoduché jídlo, je-li moc práce, přílišné zatížení pro mysl, tak si tedy udělám přestávku. Takhle je to moc pěkné. Je těžké vařit příliš mnoho věcí. Nemám čas se o to všechno starat, jako je praní. S dešťovou vodou také musíte přemýšlet, nelze věci přehánět, nelze ji nadmíru užívat.Ale stále si myslím, že i tak mám větší štěstí, mocnější než staří králové, králové za starých časů, protože králové za starých časů neměli internet, neměli telefony, nevěděli, co se děje ve světě a v jejich zemi, dokonce ani v jejich vlastním hlavním městě. Trvalo dlouho, než se k nim dostaly všechny zprávy. Ale v dnešní době si stačí otevřít internet, chvíli hledáte a máte všechny zprávy, které chcete vidět. Nepotřebujete mnoho sekretářek, nemáte mnoho eunuchů, nemáte mnoho strážců, kteří by pro vás něco udělali. Všechno děláte sami. Nemusíte mít eunuchy, aby vaše jídlo nejprve ochutnali, aby zjistili, zda je otrávené či ne. Takže je to klidné a relaxační v mnoha ohledech.Photo Caption: Jaký to krásný svět, Boží stvoření!
