Musím vydělávat peníze jako všichni ostatní a musím podnikat – dělat nějaké vlastní věci, dokonce vlastní tvorbu, jako jsou šperky nebo oblečení, obrazy a další věci. A lidé mě také kritizují za to, že podnikám. „Jako duchovní Učitel nebo praktikující bych neměla vůbec podnikat.“ Asi bych měla jít na ulici s žebráckou miskou, co? V této moderní době není příznivé žít takovým způsobem. […] Moje peníze nejsou „moje“ peníze. Moje dobročinnost není moje rozhodnutí. Vše dělám podle Boží vůle. Proto vždycky děkuji Bohu. A i když vůbec mohu vydělat peníze, je to také Boží milost a podpora Nebes. […]
Fyzické problémy někdy také nejsou tak zlé jako problémy duševní a psychické. Všechny druhy problémů. Protože nevědí, jak se dostat z pasti máje, špatnosti a okolních, nepříznivých situací a špatné energie. Lidé jsou skutečně k politováni. Proto Bůh vždy posílá Své Svaté, Svého Syna, aby sestoupil a pomohl nám. Ale ne všichni z nás naslouchají. Většina z nás neposlouchá. Proto je svět stále takový, jaký je teď, a zdá se, že je to někdy ještě horší. Proto máme v dnešní době více katastrof, více problémů a války od jedné země ke druhé. Dokonce ani nevíme, co se stane příště. Většina z nás to neví. A i když nám Svatí, Mudrci a jasnovidné bytosti neustále říkají: „Chcete-li se vyhnout dalším potížím, udělejte to a to. Žijte správně. Nezabíjejte, nekraďte,“ většina lidí stále nedokáže poslouchat a praktikovat tyto jednoduché zásady, aby si udrželi bezpečí, zdraví, normálnost a opravdovou lidskost. Naopak, najdou si všelijaké věci, kterými mohou Mistry očernit nebo Jim jakýmkoli způsobem ublížit. Od nepaměti se to dělo vždycky.Vidíte, kolika Mistrům, kolika velkým filozofům, Svatým a Mudrcům bylo na tomto světě ublíženo? Podívejte se na seznam z historie a budete vědět: nikdo z Nich neměl vůbec dobrý život. Skuteční Mistři ho neměli. Falešní mistři ano, mají spoustu stoupenců, spoustu bohatství, spoustu lidí, kteří je uctívají a dávají jim všechny potřebné věci. A vypadají dobře, zdravě a šťastně. Skuteční Mistři trpí. Jen skuteční Mistři skutečně trpí.Ale co v tomto světě očekáváme? Jen jednoduchý příklad: Každý den tvrdě pracujete, potíte se a roníte slzy – i když jste nemocní, nemůžete jen tak vždycky zavolat, že jste nemocní – abyste prostě vydělali pár stovek dolarů týdně. A z toho ještě musíte platit daně. A pokud daně neplatíte, můžete jít i do vězení nebo vám zabaví věci, seberou vám je. Pokud nemáte dost peněz na zaplacení nájmu nebo hypotéky, pak se ocitnete na ulici dříve, než si pomyslíte. Věci přijdou nečekaně a vy pak přijdete o práci. Onemocníte. Nemáte dost peněz na zaplacení nemocnice, a pak jste venku – bez domova. Jakmile nemáte dům, nemůžete si najít jinou práci. Je to velmi těžké.Ale opět, všechny ty těžce vydělané peníze lidí, kteří dodržují zákony, respektují pravidla a platí daně, všechny ty peníze jdou kam? Jdou na dotování vraždění zvířecích lidí – k jídlu, a na podporu války, nebo jdou proti válce. Podporujete válku nebo bojujete ve válce, na to všechno jsou potřeba peníze. A odkud se berou? Od daňových poplatníků. Válka a průmysl se zvířecími lidmi stojí miliardy dolarů, někdy jen za týden nebo za měsíc, o roce nemluvě. Můžete si přečíst na internetu; dozvíte se, kolik stojí válka každý den a kolik vás stojí dotace pro živočišný-lidský průmysl, kolik utratí z vašich daní.Excerpt from “The Economics of Meat Production” by Climate One – Mar. 25, 2014, David Simon, JD (vegan): No, ve své knize jsem vypočítal celkové dotace, které vlády jednotlivých států a federální vláda každoročně poskytují živočišné výrobě v této zemi. A vypočítal jsem toto číslo na přibližně 38 miliard USD (2023: 59 miliard USD). Pro představu, je to asi polovina toho, co všechny státy loni vydaly na podpory v nezaměstnanosti. Toto číslo je pravděpodobně o řád vyšší než číslo, které lidi obvykle napadne, když přemýšlejí o dotacích na živočišnou výrobu potravin. Ale to je proto, jak jsem již zmínila, že v této zemi věnujeme více než polovinu půdy na pěstování krmných plodin a tyto krmné plodiny výrazně dotujeme, takže producenti z těchto dotací profitují. Když počítáme dotace na potraviny pro zvířata, musíme do nich zahrnout i dotace na krmné plodiny. To zahrnuje nejen věci jako pojištění plodin, ale také dotace na zavlažování, které jsou poskytovány na státní a federální úrovni.
Ale běda vám, když zapomenete zaplatit daň nebo nevíte, jak ji zaplatit. Jen kvůli pár stovkám dolarů se ocitnete ve vězení, budete mít velké problémy. Ale vaše peníze, vaše těžce vydělané peníze, nemají pro vás, pro vaše děti, velký přínos, protože jsou všechny spáleny ve válce nebo spláchnuty do krvavých řek, krvavých jezer v průmyslu chovu zvířecích lidí.Na tomto světě je mnoho věcí neoprávněných. Nespravedlnosti jsou všude. Nemůžeme si ani stěžovat; nikdo nás neposlouchá. A dobří lidé, jako jsou Mistři, jsou častěji nebo téměř vždy v nesnázích. Lidé Je falešně obviní, udělají Jim špatnou pověst, udělají cokoli, aby kdykoli padli, nebo se Je pokusí zabít či Je pohanit. Vymýšlejí si různé věci nebo je vykonstruují, aby Mistři zemřeli v agónii nebo byli ve vězení, nebo aby se děly různé věci, které nejsou pro Mistry dobré. Nemluvě o tom, zda vůbec budou mít následovníky, kteří Jim stoprocentně věří.Proto (Pán) Ježíš zemřel tak krutě. Buddha byl pořezán na prstu a mnohokrát se vyhnul smrti. Mnoho dalších Mistrů nebylo přijato běžným systémem a zemřeli buď v tichosti, nebo veřejně takovým způsobem, že byste si nemysleli, že tohle musí podstoupit zločinec. Umírají ve vězení, jedem, umírají na kříži ukřižováním, při atentátu, nebo umírají tím, že jsou křivě obviněni. A dokonce s nimi umírá i Jejich pověst. A později lidé staví chrámy, staví kostely, staví ašramy, aby uctívali Mistry. Ale když umřeli v agónii, nikdo Jim nemohl pomoci. Nikdo Je nemohl zachránit.Ne, že by se Mistři příliš starali o život a smrt, ale pokud jsou naživu, mohou nás naučit mnoho dalších věcí. Mohou nás doprovázet v našem duchovním povznesení a zdokonalení, a tím učinit společnost rozumnější, slušnější, bezpečnější a mírumilovnější pro všechny spoluobyvatele světa. Ale lidé Je prostě nenechají na pokoji, nedají Jim klid a pohodlí, aby mohli dělat Svou práci.Pokud jste obyčejný učitel, dostáváte plat, máte dovolenou a dokonce i peníze na důchod. Ale pokud jste pravý Mistr, ach, ach! Pokud vás nezabijí, už se cítíte šťastní. Pokud přijímáte oběti od žáků, pak řeknou: „Ach, Vy je učíte jen proto, abyste si naplnil žaludek nebo měl dobrý dům.“ A pokud vyděláváte peníze, podnikáte, abyste vydělali peníze, abyste uživili sebe a na vás závislé, nebo abyste mohli kázat a zaplatit náklady na veškeré své učení, pak řeknou: „Ach! Vy nejste skutečný praktikující, protože jste chamtivý, chcete vydělávat peníze, proto podnikáte,“ a tak dále. Takže Mistr by v tomto světě nikdy nemohl zvítězit. Většina Mistrů umírá v agónii. Vy to víte. Přečtěte si všechny náboženské dějiny a pak to budete vědět.I já mám podobné problémy. Musím vydělávat peníze jako všichni ostatní a musím podnikat – dělat nějaké vlastní věci, dokonce vlastní tvorbu, jako jsou šperky nebo oblečení, obrazy a další věci. A lidé mě také kritizují za to, že podnikám. „Jako duchovní Učitel nebo praktikující bych neměla vůbec podnikat.“ Asi bych měla jít na ulici s žebráckou miskou, co? V této moderní době není příznivé žít takovým způsobem. Dokonce ani v buddhistických zemích to lidé nedělají. V některých asijských zemích je to stále ještě tradice. Jednou denně chodí žebrat o jídlo, a stoupenci buddhismu jim jídlo dávají. A v Indii je stále zcela běžná tradice, že mniši nemají žádné peníze, chodí a spoléhají se na jídlo nebo oblečení, které jim nabízejí stoupenci. V dnešní době však lidé vyznávají nejrůznější víry a tuto tradici skutečně nedodržují. Znám tedy mnoho mnichů, kteří jsou mnoho dní hladoví a nemají jídlo.A dokonce i moji vlastní lidé, někteří z nich mě kritizují do očí. Třeba, když chci dát na nějakou katastrofu nebo na nějakou organizaci 20 000 dolarů, tak mě kritizují. Říkají: „Musíte dát 40 000 dolarů.“ Nejdřív říkali: „50 000 dolarů.“ Pak jsem řekla: „Ne, to nejde.“ A oni řekli: „40 (tisíc).“ Takhle se hádají pořád dokola. Řekla jsem: „Tolik nevydělávám.“ Oblékám se dobře, dávám si na sebe šperky a tak podobně jako bohatý člověk, ale to jen proto, že je vytvářím, takže jsou levné na nošení, ale ne na to, abych si je nechala. Je to jako reklama, aby lidé viděli, co je nového, a mohli si to koupit. Protože, kdybych jim neprodávala oblečení, kdybych ty šaty nebo šperky nevytvářela, tak si je lidé, kteří je potřebují, stejně koupí i venku. Stejně by své peníze utratili za nákup šperků venku. A já si myslím, že moje výtvory šperků a oblečení jsou velmi krásné. Takže, když si je rádi koupí, tak to opravdu stojí za to. Stejně si je musí koupit, buď ode mne, nebo od cizích, to je stejné.A všechny tyto peníze používám na Supreme Master Television nebo na pomoc při katastrofách. Používám to, co mám. Nemohu použít víc, protože nechci bance nic dlužit. Používám v rámci svých možností, ale to neznamená, že mám hodně. Mám hodně, ale ne jako příliš mnoho. Máme dost na utrácení – trochu víc než dost – ale člověk nikdy neví. Třeba při pandemii musím hodně utrácet, aniž bych něco moc vydělala, protože lidé nepřijdou a nekoupí si věci. Například takhle. Je to na deštivé dny. Každý, nejen já, si musí nějaké peníze šetřit. Říkáme: „Šetřete si na horší časy.“ Všichni to víme. A vždycky se musím postarat, aby například naše Supreme Master Television pokračovala. Naše šíření Pravdy a Dharmy bude pokračovat. A naše charita, kdykoli lidé potřebují nějakou pomoc při katastrofách, přispíváme, jak jen můžeme – také tolik, kolik nám Nebesa dovolí. Protože, kdybych dala víc, nemuselo by jim to vůbec pomoci. Mohli by mít jinou karmu, něco takového.Moje peníze nejsou „moje“ peníze. Moje dobročinnost není moje rozhodnutí. Vše dělám podle Boží vůle. Proto vždycky děkuji Bohu. A i když vůbec mohu vydělat peníze, je to také Boží milost a podpora Nebes. Mnoho lidí má možná větší talent než já, také vyrábí šperky nebo oblečení, ale nedostanou tolik peněz nebo se jim podnikání nemusí podařit. Takže všechno je Boží vůle, jestli se mi podaří vydělat peníze, nebo ne. Všechno je podle Boží vůle, abychom mohli pokračovat v Supreme Master Television, nebo ne.Nerada přijímám dary. Nerada žádám své následovníky, své žáky, své věřící, aby mi něco dávali, protože i oni mají svůj těžký život. Nikdy nevím, kolik kdo z mých učedníků vydělává. Nikdy se jich neptám, kolik vydělávají. Nikdy se jich neptám, čím se živí. V dnešní době, protože máme Supreme Master Television, také představujeme, co dělají, aby si lidé nemysleli, že všichni sedíme a čekáme, až nás vláda bude zásobovat penězi, nebo, že jíme vaše daně, například takhle.Všechno děláme otevřeně. Proto musíme říkat, co dělají hostitelé a podobně. Jen když to hostitelé nebo personál, lidé z týmu dovolí. Jinak je nenutíme dělat hostitele, když nechtějí. Všichni to osobně chtějí dělat. Také nedáváme o nich informace – ne celé, kompletní informace – abychom chránili jejich soukromí.Takže vidíte, že když vydělávám peníze, lidé mě také kritizují. Když peníze dávám, kritizují mě i moji vlastní lidé a říkají mi, proč dávám tak málo. Kéž bych mohla dávat víc, opravdu takhle. Velmi se stydím a cítím se rozpačitě, že nemohu dávat mnohem víc. Ale každý děláme, co můžeme, ne? Takže by mě neměli kritizovat za to, že málo dávám nebo vydělávám peníze nebo něco podobného. Každý máme svou karmu, kterou musíme naplnit, každý máme svou povinnost. Tak to na tomto světě chodí.Photo Caption: Prší láska? Ó, ano!