Protože lidé, kteří nenosí ochranné pomůcky, by se mohli nakazit, a pak to stojí vládu a společnost hodně peněz, a způsobuje to hodně bolesti a utrpení jejich příbuzným a přátelům a také rodinným příslušníkům. Takže nejsou dobří. Mohou být klasifikováni jako zločinci! Myslím to vážně.
Myslím, že všechny vlády by měly uplatnit přísný zákon jako v Etiopii, aby chránily nevinné, děti, slabé ženy, slabé osoby, starší lidi, kteří jsou zranitelnější než ti ostatní. Protože lidé, kteří nenosí ochranné pomůcky, by se mohli nakazit, a pak to stojí vládu a společnost hodně peněz, a způsobuje to hodně bolesti a utrpení jejich příbuzným a přátelům a také rodinným příslušníkům. Takže nejsou dobří. Mohou být klasifikováni jako zločinci! Myslím to vážně.
„Počet potvrzených případů COVID-19 po celém světě překonal 40 milionů, ale odborníci říkají, že je to jen špička ledovce, pokud jde o skutečný dopad pandemie.“ (FOX News, 19. října 2020)
COVID-19
Celosvětové případy: Oficiální – 50,5 milionů případů Neoficiální - 780 milionů případů (nebo 10 % ze světové populace)
Celosvětové úmrtí: Oficiální – 1,26 milionu úmrtí Neoficiální - 3,9 milionů až 7,8 milionů úmrtí
Mnoho lékařů a zdravotních sester a personálu v nemocnicích již zemřeli nebo tolik trpí kvůli nakažení od pacientů. Pokud to takto bude pokračovat, možná nebudeme mít žádné lékaře, žádné zdravotní sestry, žádný nemocniční personál a lidé budou umírat ještě více. Vláda by tedy měla vynutit nošení roušek. Musí. Pomůže to zmírnit infekci. A i když jsou lidé nakaženi, bude snazší je vyléčit, protože nebyli zasaženi příliš mnoha viry, díky ochraně pomocí roušky nebo obličejového štítu. Samozřejmě, čím více se chráníte, tím větší šance, že nebudete nemocní.
Pokud se tedy sami chrání, tak jak jsem to řekla… Jen průhledný obličejový štít, nebo dokonce helma, kterou nosíte, když jezdíte na motocyklech, mají vepředu průhledný štít, takže vidíte a dokonce můžete mluvit. A zakrývejte si také další části vašeho těla, noste dlouhé rukávy a roušku. A pokud jste chráněni, na celém obličeji, nemusíte nosit roušku. Ale pokud je nějaká mezera mezi pokožkou obličeje a obličejovým štítem, pak musíte nosit roušku. Ale to už je velmi dobrá ochrana.
Samozřejmě můžete provádět úplnější ochranu, například aby nebyla žádná mezera mezi pokožkou obličeje a obličejovým štítem, jako vy, když nosíte motocyklovou přilbu, nebo ty osobní ochranné pomůcky jako v nemocnici, nebo vymyslíte něco, co zakryje celou vaši tvář, a čepicí si přikryjete své vlasy, přikryjete své uši atd. Pak byste jednoduše mohli chodit ven a užívat si svůj život. Pak se vláda o vás nemusí obávat. Pak vláda nebude muset zavádět pravidla pro uzamčení, která jsou velmi, velmi špatná pro mnoho lidí.
Protože lidé nemohou být uzamčeni navždy. Cítí se velmi utlačovaní, frustrovaní, depresivní, (Ano, Mistryně.) a to také zabije některé z nich, pokud se nemohou vyrovnat se svou depresí. (Ano.) A děti také musí chodit ven a komunikovat mezi sebou, a dozvídat se více o tom, co se musí naučit (Ano.) a také být spolu se svými kamarády. (Ano.) Jinak se cítí velmi utlačovaní. A také doma, pokud je celá rodina spolu příliš dlouho, to může také způsobovat tlak doma. Šlapou si jeden druhému na nohu a pociťují nedostatek prostoru, (Ano, Mistryně.) a mohli by se také hádat. Existuje mnoho psychologických účinků, duševních účinků na lidech, když jsou uzamčeni příliš dlouho. (Ano.) Takže izolování není nejlepší odpovědí. Je to dočasná nejlepší odpověď, ale ne nejlepší odpověď z dlouhodobého hlediska. (Ano. Rozumíme, Mistryně.)
Vlády musí nařídit lidem nebo společnostem nebo výrobcům, aby vyráběli nové druhy oblečení. (Ano, Mistryně.) (Rozumím, Mistryně.) Něco takového, aby lidé mohli chodit ven, žít své životy, procházet se v parku, chodit na procházky se svými psy, chodit na procházky se svými dětmi, hrát si se svými dětmi na hřišti. Chodit do práce, vydělávat si na živobytí, pokud chtějí pracovat. Nebo i když pracují doma, ale tu a tam, přesto musí jít do kanceláře, protože existuje mnoho věcí, které nemůžete jen vytelefonovat. (Ano, Mistryně.) Některé důvěrné problémy společnosti. (Ano.)
A dokonce i já, i když jsem v ústraní, i já pracuji, s tím, co mi posíláte přes počítač, ale přesto potřebuji někdy zavolat, abych vám řekla tohle a tamto, protože vzkazy nemohou vždy vyjádřit to, co chci vyjádřit. (Ano, Mistryně.) A také s vámi někdy musím takhle mluvit, abyste cítili malou změnu. (Ano.) (Děkujeme Vám, Mistryně.) Trochu pozvednutí, trochu pohodlí, psychicky, psychologicky. (Ano. Děkujeme Vám, Mistryně.) (Děkujeme Vám za zavolání.) Cítíte se dobře, když se mnou občas mluvíte. (Ano, Mistryně.) (Rádi posloucháme Váš hlas.) (Ano.) Ano. Přála bych si s vámi mluvit častěji, abych vás povzbudila, ale my obojí máme co dělat. (Ano.) (Rozumím.) Každý den máme uzávěrky. Mám pravdu? (Ano.) Ani já nevím, poté co zemřu, jestli mohu zemřít nebo ne.
Mají vtip o Ježíši. Říkají, že Ježíš musel být žena, protože i On musel zhmotnit 500 jídel v jednom okamžiku. Dal lidem hrozny. A oni říkají, že to byly ryby. (Ano, Mistryně.) Je to chybný překlad nebo něco. (Ano.) Nebo překlep. Dokonce v dnešní době, jsem to zapsala a vy stále přepisujete nesprávně můj rukopis. (Ano, Mistryně.) Nebo to napíšete špatně na stroji. (Ano, Mistryně.) Míváme to. Dokonce i když jsem stále naživu, nemluvě o tom, když už budu mrtvá, nejsem si jistá. A oni pak řeknou, že Ježíš musel být žena, protože i poté, co zemřel, musel se znovu vzkřísit, aby pokračoval v práci. (Och.)
Myslím, že vy všichni jste také ženy. I když spíte, občas vás probudím, řeknu: „Hej, hej, máme nějakou naléhavou práci. No, nebudím vás všechny, ale některé z vás, kteří musí pracovat se mnou. (Ano, Mistryně.) Musím vám zavolat o půlnoci nebo po druhé hodině ráno, protože já pracuji celou noc. (Ano, Mistryně.) Naštěstí jste se někdy mohli vyspat, nebudím vás celou noc, ale jen občas ne každou noc. (Ano, Mistryně.) Takže vy všichni jste ženy, dobře? Sestry! Netrapte se s růstem vousů nebo něčeho. Vaše vousy nebudou potvrzením vašeho pohlaví. Pracujete tak tvrdě. Jste s mojí odpovědí spokojeni? (Ano, Mistryně.)
(Během Pozdravů třetího výročí Mistryně zmínila neviditelný svět, který je v sousedství naší planety.) Ano. (Mohla by, prosím, Mistryně vysvětlit více o tomto neviditelném světě?)
Samozřejmě. Vy to víte. Astrální svět a svět kousek za Astrálem v nárazníkové zóně. (Ano.) A další, které nejsou v sousedství, ale jsou v sousedství se mnou, protože nikdy nejsou oddělené od mého silového pole. (Ano.) Ale vy, vy si můžete představit, že Astrální světy budou výhodnější a bude tam méně sporů. (Ano, Mistryně.) A lidé v pekle budou trpět méně. (Páni.) Nebo [lidé] s lehčím rozsudkem budou zachráněni. A lidé za Astrálem, budou pokročilejší na vyšší úrovni vědomí. (Ano, Mistryně.)
Nic není černobílé v tomto světě. Není to jako v tomto světě, že to vidíte nebo to nevidíte. Takhle ne. Tady jsou také všude kolem vás neviditelné bytosti. (Ano.) Některé dobré a některé nejsou dobré. Odstraňuji ty špatné. Ale nemohu to všechno udělat najednou. (Ano, Mistryně.) Takže i horliví duchové, někteří jsou stále tady a otravují mě. Ale musím mít záminku, abych zachránila lidské duše, stejně jako musím mít záminku k zavření někoho do pekla. (Rozumím, Mistryně.)
Nemohou mě otravovat všichni najednou. Takže nějaká skupina, nebo možná tři nebo dva nebo pět najednou, spojí svoji sílu dohromady, aby mi dělali potíže. Pak v této době mohu poslat tuto skupinu do pekla. (Ano, Mistryně.) Pokud nebudou činit pokání, musí jít, protože pokud jim odpustím, budou nadále v tomto světě mařit moji práci, mučit jiné nevinné bytosti, jako zvířata, která jsou bezmocná nebo nějaká nemluvňata, nebo nějaké starší lidi, nebo kohokoli. Takže odpuštění musí jít spolu s moudrostí a správností, (Ano.) a praktickou situací. (Ano, Mistryně.) Neobviňujte mě, neptejte se mě, proč Mistryně neodpouští tohle a tamto. Nemohu odpustit všem, pokud škodí ostatním nevinným. Pochopili jste to? (Rozumíme, Mistryně.)
Chtěla jsem jim odpustit; stále jim říkám znovu a znovu: „Jen čiňte pokání. Následujte mě. Dovedu vás do Nebe. Už nikdy nebudete znovu trpět.“ Ale někteří z nich jsou tak tvrdohlaví. Nebo někteří z nich jsou tak špatní, rádi dělají špatné věci. Stejně jako v tomto světě, máme také sadistické lidi, (Ano.) kteří milují způsobovat utrpení ostatním, mentálně, fyzicky nebo emocionálně, aby se cítili šťastní. (Páni.) Ano. Samozřejmě, víte to že? (Ano.) A existují také lidé, kteří mají rádi kárání, jsou rádi biti, nebo nadávání a mučeni nějakým způsobem, takže se cítí dobře. (Ano.) Jsou to takzvaní masochisté. Záleží to na závažnosti jejich duševního stavu, zda jim to stačí lehce nebo chtějí být přísně potrestáni.
Lidé za to platí nevěstkám nebo mužům, aby je mlátili. Víte o tom. (Ano.) Viděli jste to v televizi nebo to víte, protože jste to někde četli. (Ano.) To jsou lidé, kteří jsou mentálně odlišní než vy. (Ano, Mistryně.) Pokud jen lehce, pak mají rádi nadávání. Vyprovokují tedy kohokoli mohou poblíž, aby je pokáral, aby se na ně rozzlobil, nadával jim, slovně je zneužíval. To se jim líbí. Nebo psychicky nebo fyzicky. Nebo pokud mají peníze a stydí se to udělat, pokud to pro ně doma nikdo nedělá, pak jdou do nevěstince a žádají o trest. (Ano, Mistryně.)
Protože tito lidé jsou vinni uvnitř, jsou podvědomě vinni za to, co udělali v minulém životě. Ale neudělali toho špatného tolik, aby šli do pekla. Takže je to přinutilo tímto způsobem. Jejich karma je nutí to dělat, nutí je trpět, nutí je, aby byli týráni a mučeni nebo biti tímto způsobem. A pak za to zaplatí.
Totéž v pekle, prospěje jim to. (Ano.) Supreme Master TV jim prospěje. Síla Mistra jim prospěje široko daleko. Samozřejmě je to příliš pomalé podle vašich a mých představ. Ale prospívá to. Věřte mi. (Děkuji Vám.) (Ano, Mistryně.) Proč bych vám lhala? Za nic mi neplatíte, že? (Ne, Mistryně.)
Ano, ano. Dobrá. Samozřejmě mohu mluvit navždy o jakémkoli tématu, na které se zeptáte. Ale možná jindy. Protože někdy zapomenu, abych vám řekla něco jiného. Takže se ptejte na další otázku, a možná pokud je toho víc, pak se zeptejte příště. (Jistě, Mistryně.)
