Vyhľadávanie
Čeština
  • English
  • 正體中文
  • 简体中文
  • Deutsch
  • Español
  • Français
  • Magyar
  • 日本語
  • 한국어
  • Монгол хэл
  • Âu Lạc
  • български
  • Bahasa Melayu
  • فارسی
  • Português
  • Română
  • Bahasa Indonesia
  • ไทย
  • العربية
  • Čeština
  • ਪੰਜਾਬੀ
  • Русский
  • తెలుగు లిపి
  • हिन्दी
  • Polski
  • Italiano
  • Wikang Tagalog
  • Українська Мова
  • Ostatní
  • English
  • 正體中文
  • 简体中文
  • Deutsch
  • Español
  • Français
  • Magyar
  • 日本語
  • 한국어
  • Монгол хэл
  • Âu Lạc
  • български
  • Bahasa Melayu
  • فارسی
  • Português
  • Română
  • Bahasa Indonesia
  • ไทย
  • العربية
  • Čeština
  • ਪੰਜਾਬੀ
  • Русский
  • తెలుగు లిపి
  • हिन्दी
  • Polski
  • Italiano
  • Wikang Tagalog
  • Українська Мова
  • Ostatní
Název
Transcript
Nasleduje
 

Život Pána Mahavíru: Pokračuje v pôste na záchranu Chandany, 3. časť z 5

Podrobnosti
Stiahnuť Docx
Čítajte viac

Videla, že tento Baba Sawan Singh ju vzal, aby videla Boha na Božom tróne. A ona plakala, plakala. Povedala: „Nikdy som si nemyslela, nikdy... celý svoj život, nikdy som si nemyslela, že by som sa mohla dokonca priblížiť k Božiemu trónu a takto s Ním/Ňou hovoriť.“

Tento chrám není… nevypadá jako normální buddhistický chrám. Je to jen budova, část budovy připojená k celému dlouhému bloku, a je to jen jedna jeho část. Byl předělán na chrám. A mistr v té době, koupil tento chrám, jen aby učil americké žáky. Každé tři měsíce tam chodil. A jeho žáci, spočítala bych je na prstech ruky, asi okolo 30, 40, malý chrám. A oni přicházeli každou neděli, aby ho poslouchali, a občas s nimi dělal setkání. A na setkání možná bylo 20 nebo přes 20 lidí. Není to jako chrám, který je slavný. Zvenčí nevypadá jako nějaký chrám. Je to jen normální byt. Mělo to dvě poschodí a suterén. Suterén je kuchyň – pro vaření a pro stravování komunity. A první patro je pro Buddhy, hala a meditace. Třetí patro je pro obývání. Měla jsem tam jednu malou místnost. A mistr bydlel v přední části; Já jsem bydlela vzadu. Jeden pokoj oddělený chodbou a prázdnou světnicí.

Takže pokud bych měla jít ven na velkou vzdálenost a přijít nazpět a nenapsala si adresu chrámu, ztratila bych se. Ale oni ten chrám dobře našli, zazvonili na zvonek. Byla jsem sama; opat jezdil sem a tam. Měl zelenou kartu, jezdil sem a tam. Nicméně přišli dovnitř a řekli mi. Oni [hledači Pravdy] popsali, co jim o mě řekl vnitřní průvodce, řekl jim, že jim dám zasvěcení a můžete mít (vnitřní Nebeský) Zvuk, můžete slyšet oceán. Tak mě napadlo, že nemohla lhát. A zeptala jsem se jí, jestli něco ví o Metodě (vnitřního Nebeského) Světla a (vnitřního Nebeského) Zvuku a o takových a takových učeních. Alespoň o podobných učeních nebo o něčem. Četla o tom něco? Řekli: „Ne. Nemají ponětí. Jen nám průvodce řekl, abychom šli sem a že Vy nám dáte duchovní pomazání a pak, že uslyšíme oceán, dokonce i když oceán nemáme.“ Tak nějak, podobně. Tak mě napadlo, že nemohou lhát. Z jakého důvodu by mi lhali? Protože jsem neplánovala nikoho zasvětit. Jen jsem žila ve chrámu, každý den jsem umývala koupelnu a podlahu. A pak jsem řekla: „Dobrá. Ale musíte být vegetariáni (vegani).“ Řekli: „Ano, my už jsme.“ Protože v jejich tradici je to možná také tak. Ach, velmi upřímní. Dobrého poznání.

A pak později mě stále někdy přicházeli navštěvovat a pak se mnou meditovali nebo sami. Dala jsem jim světnici, kterou měl opat vždy rezervovanou pro své žáky během setkání. Řekla jsem tedy: „Budete bydlet tady dole, já bydlím ve svém pokoji. Protože vám nemohu dát pokoj nahoře.“ Nahoře je jen jeden pokoj pro Mistra a další místnost je na meditaci. Nahoře je také jedna místnost pro žáky, když přijdou na meditaci. Ráno přicházejí, aby s ním meditovali. Před tím jsem si myslela, že se mýlí. Řekla jsem: „Pokud hledáte opata, není tady. Přijďte zpátky za dva měsíce; vrátí se sem. A nejmenuje se Ching.“ To jsem jim řekla. Je to buddhistický mnich. Tak řekli: „Ne, ne. Řekli Mistryně Ching.“ Řekla jsem: Možná Mistr Ji. Mistr Ji. Je to muž.“ Možná „Ji“ je indicky pro slavného Mistra. Lidé vždy říkají Guruji, Maharaji nebo Mataji. Babuji, Babaji. Všechno „ji“ znamená slavné. „Tak myslím, možná to je to, co váš průvodce mínil Mistrem Ji. Ale on tady není.“ A pak řekla: „Ne, ne. Protože průvodce řekl, že to je žena. A opat učí Metodu Oceánu?“ Řekla jsem: „Ne, on o věcech oceánu nic neví.“ Tak řekla: „Pak to není on. Vy to znáte?“ Zeptali se mě, jestli něco vím o (vnitřním Nebeském) Zvuku Oceánu. Řekla jsem: „Něco vím.“ Tak řekli: „Pak to jste Vy. Jste to Vy. Vy jste žena a víte o vnitřním Zvuku Oceánu, tak to není opat, koho hledáme.“ Tak, pak jsem jim musela dát zasvěcení. Přijeli z velké dálky. A dala jsem jim najíst a jídlo navíc. A někdy jindy se vrátili zpět.

Ale bojí se duchů. Údajně by měli být krotiteli duchů. Jsou to svým způsobem exorcisti. Jistě, mohou vidět duchy. A pak ke mně jednoho dne přišli nahoru: „Můžeme s Vámi nahoře spát?“ Řekla jsem: Pokoj je malý. Nejsem zvyklá spát s jinými lidmi. Dole máte více místa. Je to pohodlnější a koupelna, vše pro vás. Toaleta, tak snadné.“ Řekla: „Ne, tam dole je tolik duchů, je jich alespoň 300.“ Řekla jsem: „Dobrá.“ Řekla jsem: „Je to chrám. Duchové jsou také vítáni.“ Venku není řečeno, že sem duchové nemohou. Řekla jsem: „Kromě toho, chrámy duchy také každý den krmí,“ víte, symbolicky s mantrou a pak to znásobíte. Je to jen symbolicky: hodí pár kapek vody a trochu drobné rýže a pak to znásobíte a pak se dostaví duchové a poslouchají nás, jak zpíváme buddhistické sútry a liturgii. Tak něco.

Můžete to pro mě na internetu zjistit? Jako krmení duchů nebo modlení se k Bohu před jídlem? Dlouho jsem nepoužila to slovo. „Tak, proto je tady jejich domov. Je tedy přirozené, že tady zůstávají, ale oni vám neublíží, to slibuji. Protože, podívejte se na mě a na opata a na ostatní lidi, přijdou a odejdou. Já tu zůstávám, nic se nestalo. Nemějte obavy. Kromě toho, pokud duchové mohou být dole, mohou také přijít nahoru, tak jaký je v tom rozdíl?“ Řekla jsem: „Duchové jsou volnější než my. Mohou frčet nahoru jako nic, rychleji než když jdeme po schodech. Tak když přijdete sem, jaký je v tom rozdíl?“ Tak řekla: „Ne, ne, je v tom rozdíl. Tady duchové nejsou. Zůstávají jen dole. Tady s Vámi máte jen tři, čtyři Mistry. A je tady Mistr s velkým dlouhým vousem. Jmenuje se Baba Sawan Singh. A další Mistři…“ Vyjmenovala všechny Mistry a to všechno.

Když jsem ji zasvětila, viděla uvnitř Baba Sawan Singha a On jí řekl, jak se jmenuje a řekl, že On a já jsme jedno. (Páni.) Baba Sawan Singh a já jsme jedno. Proč? Proč? Myslela jsem, že jsem vám to dříve řekla? Neřekla? Ne? Neřekla? A řekla jsem: „Jak znáte jméno Baba Sawan Singh?” Řekla: „Řekl mi to uvnitř.“ Jsou velmi upřímní a duchovně velmi čistí. A pak jsem také řekla: „Dobrá, pokud to řekl, pak to tak je. Mistr by vám nelhal. Z jakého důvodu?“ Ve vnitřním poznání viděla, že ji Baba Sawan Singh vzal navštívit Boha, na Božím trůně. A brečela a brečela. Řekla: „To jsem si nikdy nepředstavovala, nikdy… celý svůj život jsem si nepředstavovala, že bych mohla dokonce jít blízko k Božímu trůnu a takto s Ní/Ním hovořit.“ V té době to ještě nebyl velmi vysoký Bůh, alespoň v Pěti Světech, ale přesto brečela a brečela. Ach, brečela bez přestání. Řekla jsem: „Už dost, jinak uschnete. A už vás více neuvidím. Pak řeknu: ‚Kde je Azula? Kde, kde?‘“ Tak jsem jí dala napít a to všechno a bylo to dobré. Všichni v té době měli dobré vnitřní zkušenosti.

A pak ke mně dokonce přijeli na návštěvu, na Tchaj-wan (Formosu). V té době jsem zůstávala v džungli, v lese Yangmingshan. Neměli jsme dům nebo něco; měli jsme jen stan. A nějak do sebe dali pár plechů a pro mě z toho udělali malou čtvercovou chýši. Nechala jsem ji tam bydlet a pak se zase bála duchů. Řekla jsem: „Jen si představte. Zeptejte se těchto jeptišek.“ V té době jsem měla kolem, nevím, se mnou společně více než deset jeptišek a mnichů. Sdíleli jsme oblečení. Neměli jsme dostatek peněz na zakoupení oděvů. Dala jsem jim své šaty. Nechala jsem si pro sebe jen jedny, protože jsme neměli dostatek peněz k nákupu oděvů, oděvů pro jeptišky a pak jsme byli v pohodě. Tak jako tak jsme byli v pohodě. Byli jsme šťastní. Neměli jsme moc peněz, ale byli jsme šťastní.

Myslím, že jsem pěstovala na prodej nějaké klíčky a zeleninu. Pak jsme nějak měli trochu peněz. Už si nevzpomínám, jak jsme přežili. A jeptišky stále dělaly nějaké letáky, jako týdenní zprávy – jednu stránku, jeden kousek papíru – kopírovaly některé z rozhovorů, které jsem jim přednesla a pak to poslaly všem, komukoliv. Tak jsme měli velký stan, kolem třech, čtyřech metrů dlouhý a dva metry široký. Ona přišla, a tak jsem ji nechala bydlet v té plechové chýši a stále se bála duchů, přišla mi říct: „Ach, je tady tolik duchů. Jak tady žijete? Řekla jsem: „Žijeme. Oni tady žili dříve, než jsme přišli, tak bychom se jim měli omluvit, že nás tady nechají také pobývat.“

Protože ta hora se nazývala Yangmingshan. Je to národní park. Kromě těch, kteří tady už byli – dávní, dávní, dávní předkové tady zanechali dům – nikdo už nemůže stavět více domů. A údajně by to mělo být velmi strašidelné místo. Vyprávěli o tom mnoho vtipů. Jako někdy, někteří taxikáři by si netroufli vzít lidi do tohoto místa. Protože když jim zaplatili, peníze nebyly skutečné. Když se vrátili, zjistili, že to byly peníze duchů. Nebyly skutečné. Jsou zvláštní. Je to zvláštní druh peněz duchů.

Neznáte příběh o hoře Yangming? (Ano.) Je skutečný. Slyšeli jste o tom? Och, ano. Takže ona je svědek. Nelžu. Zaslechla jsem to, ale nebyla jsem si jistá. Žili jsme tam. Nikdo, vůbec žádní duchové si netroufli k nám přijít. Prostě jsme byli více ostří, než duchové nebo podobně. Řekla jsem: „Nebojte se. Jsme zasvěcení do Metody Quan Yin. Žádný duch vám nemůže nic udělat. Kromě toho jste krotitelkou duchů! Jste mistryně krotitelů duchů. Děláte exorcismus! Jak je možné, že se bojíte duchů? Pak, kdyby to vaši zákazníci zaslechli, jak by k vám mohli znovu přijít?“ Řekla: „Ach, příliš mnoho, příliš mnoho a velcí, velcí duchové, velcí duchové.“ Řekla jsem: „Velcí nebo malí, nic nám nedělají. Všichni tady žijeme společně ve shodě, protože jim neubližujeme, tak nám neubližují.“ Stále se ke mně snažila chodit s těmi věcmi duchů, tak jsem jí dala nějaké ovoce, cokoliv jsme měli a řekla jsem: „To je dobré ovoce. Když ho duchové uvidí, nedotknou se vás. Nepřiblíží se k vám.“ Žádní duchové nás neobtěžovali. Jen nás nechali, abychom je viděli. Jestli viděli nebo ne, skutečně nás to nezajímalo. Duchové si v té době netroufli se přede mnou objevit, před mými mnichy či jeptiškami. Nebo jsme možná byli k světu slepí a hluší. Lidé říkají, pokud jste hluší, nemáte strach z kanónů nebo ze zbraní; nic neslyšíte! Kvůli tomu jsme jednou udělali velmi rozpustilý vtip. Řekli jsme: „Nechoďte domů příliš pozdě.“ A pak další, řekla jsem jeptiškám a mnichům… někdy museli jít ven zakoupit věci, koupit jídlo nebo něco.

Už si nevzpomínám, jak jsme tam přežívali. Alespoň jsme měli vodu. Byl tam potok, tekl kolem našich stanů. A voda z potoku byla tak nádherná, tak křišťálově čistá. A přežili jsme, protože jsme tam měli vodu, tak nám to bylo jedno. Dříve jsme pili horší vodu než tuto; špinavou vodu, když jsme neměli bydliště. Běhali jsme kolem po ulicích, pili jsme jakoukoli vodu, a nic se nám nestalo. Opravdu jsme chráněni. Protože některá voda byla špinavá, velmi špinavá, ale použili jsme jen naši látku, roucha našich mnichů nebo podobně k přefiltrování a pak jsme ji převařili. Ale opravdu, voda byla velmi znečištěná, ale někdy jsme jinou možnost neměli; nikde jinde jsme lepší nenašli. Byli jsme na ulici a tak jsme pili cokoliv a žádný problém. Tam jsme měli jen ten kousek pozemku a voda tekla po celý rok – malý potok, ale stále tekl a tak krásný a čistý. Poprvé jsme viděli čistý potok, se kterým nikdo nic nedělal a nebyl znečištěn. Páni, byli jsme tak šťastní a radostní. Plánovali jsme tam zůstat navždy.

( Mistryně, je to tohle? ) Ne. Meng-shan znamená krmit… Ne. Znamená to „děkování Buddhům a Bódhisattvům a krmení duchů atd.“ To je jiné. To není normální krmení. To není jen takto krmit. Je to duchovní rituál. Našla jste to? ( Liturgie. Je tam řečeno: Liturgie znamená obvyklé veřejné uctívání provedené náboženskou skupinou. ) „Obvyklé veřejné uctívání provedené náboženskou skupinou“, to je správně. Liturgie je také. Velebíme Boha a vzdáváme dík Bohu za to, že jíme a za jídlo, které jíme. Tento druh uctívání nebo modlení se nazývá „liturgie“. A také v buddhismu, také Buddhovi poděkujeme a to všechno, a pak z toho trochou krmíme duchy. Takže ve skutečnosti duchové přišli, více než 300. Tak máme svědka. Královna Azula je viděla. Myslím, že je stále naživu, v Americe. Dlouho jsem ji neviděla. Často měním bydliště, tak nemyslím, že by mě už vůbec mohla dohonit. Co jsme dělali, to není „Meng-shan“, což je dělání nabídek. Ranní a večerní služby, které dělají buddhisti se nazývají „liturgie“, které také existují v katolicizmu.

Liturgie. Existuje vtip o liturgii. Byl kněz, který odjel do Afriky se snahou šířit Ježíšovo učení, ale musel jít skrz džungli. A potkal lva. Lev ho chtěl sníst. Rozhodně nemohl utéct. Tak si kněz poklekl a řekl nějaké věci. A lev řekl: „Co říkáš?“ Protože řekl: „Nejprve mi dovol udělat liturgii dříve, než mě sníš.“ Tak poklekl a modlil se k Bohu a řekl „děkuji Ti“ a to všechno a „spas moji duši“, takové věci. A pak také i lev poklekl. Tak kněz řekl: „Já klečím, abych se modlil k Bohu a modlil se za spasení své duše a za pomoc. Proč ty klečíš?“ Lev řekl: „Před jídlem musíš udělat liturgii, ne?“ Před jídlem musí poděkovat a udělat liturgii. Takto si pamatuji slovo „liturgie“. Zbožný lev.

Pokud bych nadále byla breathariánkou, myslím, že bych nemohla dělat tuto práci. To je jiný obor. Pravděpodobně bych měla lepší život. Ale nemyslím, že mohu dělat hodně další práce nebo práci rozšiřovat, než to, co dělám právě teď. Ale někdy si říkám: „Ty horlivko! Jak to všechno můžeš dělat?“ Dokonce Supreme Master Television už je pro mě velká práce. Jak mohu mít dokonce psy? Musím se nalíčit, nosit šaty, navrhovat všechny druhy věcí a podnikat. Podnikání mi někdy také dělá potíže: personál a daně a účetnictví. Někdy si myslím: „Ach, člověče. Jsi skutečně horlivka, nejsi?“ Říkám si to sama sobě. Pokárám se. Řeknu: „Jen ty sama neseš vinu. Žádný Bůh, žádný mája, žádný ďábel, žádný démon, nikdo. Jen ty sama.“ Protože jedna věc vede k druhé. Pokud máte podnik, musíte se postarat o to či ono či tamto.

Pokud dáte zasvěcení, musíte jít a setkat se s těmito a tamtěmi lidmi. Musíte se o ně postarat zevnitř i zvenčí. Není to jako, že můžete přijít a posadit se tady a já od vás nic nepociťuji, necítím žádné tahání, žádné strkání, žádné brečení a to všechno. To ne, že bych dala zasvěcení a pak neslyšela, že jste doma a máte potíže, taháte za Mistrynin obrázek a chcete toto, chcete tamto. Je to v pořádku, pokud to skutečně potřebujete. Ale někdy to dokonce ani nepotřebujete. Jen žádáte o to či ono, abyste Mistryni zkoušeli. Tyto věci nebudou fungovat. Dělejte si svůj domácí úkol. Samozřejmě, modlete se k Mistryni, pokud potřebujete, ale nezneužívejte pokaždé naše přátelství.

To není jako se právě oženit a mít dítě a pak nejsou potíže. Ne. Potíže s manželstvím a s dítětem se dostaví. Neznáte to, dokud v tom nejste. Podobně. Jen jedna žena, jedno dítě a jedno zaměstnání a jeden dům a už máte spoustu potíží. Já mám mnoho domů, protože, jsem dříve stále běhala kolem a v každé zemi jsem koupila to a koupila tamto pro ašrámy. A pak později to bylo příliš malé a pak jsem to ani nemohla prodat. To trvá určitou dobu. A dříve jsem se sebou nikoho neměla, aby mi pomohli, tak jsem to dala na mé jméno a teď tam musím jet a postarat se o to, protože některé země neuznají jen autorizovaný dopis nebo pas. Musíte tam zajet osobně, podepsat před notářem nebo právníkem, bla, bla, bla. Potíže bez konce.

Sledujte viac
Najnovšie videá
2024-12-21
182 Zobrazenia
38:04

Pozoruhodné správy

145 Zobrazenia
2024-12-20
145 Zobrazenia
2024-12-20
138 Zobrazenia
Zdieľajte
Zdieľať s
Vložiť
Spustit v čase
Stiahnuť
Mobil
Mobil
iPhone
Android
Sledujte v mobilnom prehliadači
GO
GO
Prompt
OK
Aplikácie
Naskenujte QR kód alebo si vyberte správny telefónny systém na stiahnutie
iPhone
Android