Ponúkla som všetkým svätým, ktorých poznám z Tieňového sveta, ako je Piata úroveň atď., (Áno.) aby išli do mojej Novej ríše, ak by chceli. Niektorí odmietli. Odmietli, pretože by chceli zostať v Piatej úrovni, aby pomáhali Svojim učeníkom alebo niektorým ďalším ľuďom. (Páni.) Pretože odtiaľ nemôžu získať prístup k ríši Tim Qo Tu na želanie.
Kde jsme byli? Ach ano, nyní se vám chystám říct tohle. Předtím, než zapomenu. Nebo se chcete nejprve na něco zeptat? ( Och, prosím, Mistryně první. ) Dobře. Protože jsem se zeptala a Oni řekli, že vám to mohu říct. ( Super! Děkujeme Vám. Páni! ) Nabídla jsem všem Svatým, které znám ze Stínového světa, jako Pátá úroveň atd., (Ano.) aby šli do mé Nové říše, pokud chtějí. Někteří odmítli. Odmítli, protože chtěli zůstat v Páté úrovni, aby pomáhali Svým žákům nebo nějakým jiným lidem. (Páni.) Protože odtamtud nemají podle libosti přístup do Země Tim Qo Tu. Takže pokud chtějí, mohu Je pozvednout. Ale Oni raději zůstávají například v Páté úrovni, jen proto, aby pomohli ostatním, více pomohli světu. Takže říkám: „Jací Hrdinové!“ (Ano.) s vykřičníkem, a se srdíčkem, a pak s díky, a pak se znaménkem nekonečno plus. Někdo tady něco řekl… Je to v uvozovkách, ale nevím, kdo mi to toho času řekl. Zapomněla jsem to napsat. Musí to tedy být Bohové/Bohyně z PV (Původního vesmíru). „M“ – znamená Mistryně, já – „nemůže být pŕipoutaná, dokonce i láska a úcta k dřívější učitelce bránila Vaší mírové misi.“ To je to, co mi řeklo jedno z Božstev, ale zapomněla jsem, které. Nevadí, musí to být jedno z Vysokých Nebes. Takže jsem řekla: „Díky.“
Tohle vám nemohu říct, to je nějaká předpověď. Další řádek je: „Toto je doba Konečného soudu. Někteří z těch, kteří umírají na pandemii, jsou také dlouhodobí.“ Někteří z nich. Někteří z těch, kteří dostanou COVID-19 nebo jakoukoli jinou pandemii, jsou dlouhodobí démonští dělníci. (Och, páni!) „Jsou to mučitelé nevinných. (Ano, Mistryně.) Ne všichni z nich jsou posedlí démony. A pak to zde pokračuje: „Poté, co posedlá těla zemřou při katastrofách nebo díky chorobám, duše horlivých démonů odcházejí do pekla.“ Po této době, nyní u Konečného soudu, už nemohou posednout další tělo, aby žili dál. Takže jsem řekla: „Duch horlivých démonů bude vtažen do pekla, protože skuteční horliví démoni jsou vytvořeni z nízké látky a energie, takže je nelze spasit. Ti, kdo jsou přinuceni,“ dohnáni nebo je jim vyhrožováno, aby spolupracovali s horlivými démony a dělali jednoho z nich, ale pod nátlakem, a učiní pokání, „budou zachráněni Tim Qo Tu v bezpečné Nové říši.“ (Děkujeme Vám, Mistryně.) Och! Božstva říkají: „Tohle byste mohla říct otevřeně, takže lidé budou šťastní.“ (Ano!) Ano. A to druhé, to vám zatím nemohu říct.
Další, vysvětluji zde, jak získají lidská těla. (Ano, Mistryně.) Jak jsem vám už předtím říkala. „Používají svoji magii.“ Je to velmi mocná magie. To není normální kouzlo, jako hola hop ve světě. (Ano.) „Používají svoje speciální kouzlo, aby vytlačili lidi ven, nebo ovládli jejich mysl, aby je proměnili v horlivé démony, aby proměnili živé v zombie!!!!!!!“ (Páni.) Vykřičníky, mnoho, mnoho. „Vytrhnutím duší z lidí, zanechají jejich těla prázdná, takže démoni mohou manipulovat s těmito těly, dělat, co chtějí!!!!!!!“ Mnoho vykřičníků. A pak další odstavec: „Nejen lidé, ale zvířata jsou také využívána stejným způsobem.“ (Páni.) „Jejich duše, jejich duch jen omdlí a duše opustí tělo a…“ O tomhle mluvil PV (Původní vesmír). (Ano, Mistryně.) Všechno tímto způsobem. (Ano.) A potom mi to vysvětlili. Dále říkali: „Poté, co je duše odloučena od těla, oddělena od horlivého ducha, Vy láskyplně oživíte duši, zachráníte ji a odvedete do Vaší bezpečné říše.“ (Páni!) Závorky: „(myšleno Nová říše, Jedenáctá úroveň.)“ (Páni.) Konec závorek. Něco takového. (Páni, děkujeme Vám, Mistryně. Díky Mistryně.) Už dříve jsem vám říkala, že Alzheimerova nemoc jsou případy zombií posedlosti. (Ano, Mistryně.) To je velmi zřejmé. Proto jsou stále naživu, jsou zdraví, ale nepoznávají nikoho ze svých příbuzných, přátel nebo lidí, které znali dříve. Protože opravdu nefungují. (Ano.)
Jednoho dne na mne mája apeloval, řekl mi: „Och, Vy necítíte lítost za ty lidi? Svět je v nesnázích, jako oběti povodní, a všechno to. Proč jim nedáte hodně duchovních zásluh?“ Řekla jsem: „Dělám to, co dělám. Nepokoušej se tak usilovně dělat potíže.“ Bohové z PV (Původního vesmíru) mi řekli: „Och, oni jen chtějí, abyste utratila hodně vzácných zásluh pro… vlastně je to pro jeho lidi, ne pro Vaše lidi.“ Protože oni jsou maskovaní. (Och.) Nejsou to skuteční lidé. (Páni.) Mnoho lidí, kteří umírají při katastrofách a tak dále, nejsou skuteční. (Páni.) Toto PV (Původní vesmír) stále říká: „Apelují na lásku Mistryně.“ Takže jsem řekla: „Ha, ha! Je čas, aby odešli. Šli, šli, šli, šli daleko do pekla! Už mě více neobtěžovali.“
Jednou jsem byla tak unavená a nemohla jsem ten den moc dobře meditovat. Řekla jsem: „Omlouvám se, cítím se tak špatně, tak lenivě, ale moje tělo je opravdu tak unavené. Nevím proč.“ Takže mi Bohové řekli: „Nejste líná, nejste špatná. Je to karma světa, která táhne Vaše tělo a mysl často do únavy. Není to Vaše chyba. Nebeské Bytosti znají Vaše srdce, vědí, co děláte.“ Řekla jsem: „Díky za milá laskavá slova.“ Ne vždy píšu správně gramaticky. Takže jsem přečetla, co jsem napsala. (V pořádku. Ano, Mistryně.) Protože jsem to psala jen pro sebe, abych to věděla. Jen abych si to zapamatovala. Nestarám se o gramatiku. Nemám čas na mazlení se se vším. (Ano, Mistryně.) Řekla jsem: „Díky za milá laskavá slova. Pokaždé cítím, že nedělám dost.“ Takže Oni řekli: „Nebojte se, vyhrajete.“ (Jé! Ano.) Řekla jsem: „Vyhraji co?“ Řekli: „Vaši žáci Vás milují.“ (Ano. Ano, Mistryně.) Řekla jsem: „Och, jak překvapivé.“ A zbytek, nějaké pozitivní povzbuzení a předpověď, ale nemyslím, že bych vám to měla říkat. (Och! Páni. V pořádku, Mistryně.) Dobrá.
„Stále se musíme modlit ke Všemohoucímu Bohu, a věnovat všechno naše dobré i nezdary Všemohoucímu, požádat Ho/Ji, aby odpustil/a naše hříchy a osvobodil/a nás. Noví žáci, staří žáci by to měli všichni říkat.“ (Ano, Mistryně.) Doporučeno PV (Původním vesmírem). Před zasvěcením a po zasvěcení a stále. (Ano, Mistryně.) A když pracujeme, rovněž to věnujeme Bohu Všemohoucímu. Ne my. Ne, že to děláme my. Tímto se můžeme vyhnout karmě. (Ano, Mistryně.) Dobrou nebo špatnou karmu, nechceme.
Pak mě mája požádal o… Měla bych sympatizovat s obětmi katastrof atd. Toto je více z toho nahoře. Četla jsem jen spodek, a teď vám čtu zbytek. (Ano, Mistryně.) A co je nahoře. Protože někdy jsem myslela, že bych měla psát nejprve dole. A pak, vršek ušetřím pro jiné, ale pak to pokračuje, stejný příběh. Původně to tedy vypadá takto: „Milujete Vaše lidi ve světě?“ A tento mája dokonce předstíral, řekl mi, že je ochraňující Bůh z PV (Původního vesmíru). Řekla jsem: „Hej, no tak. Ale jdi!“ „Chceš, abych tě zničila nebo co? Moji podmínku už znáš. Každého, kdo mi lže a používá Svaté Božství jakéhokoli druhu, zničím. Tak řekni pravdu.“ Takže řekl: „Řeknu Vám to později.“ Zeptala jsem se ho: „Proč se mě ptáš, jestli miluji své lidi? Víš, že miluji lidi. Proč se ptáš?“ Řekl tedy: „Protože nebezpečí je blízko.“ Budoucnost. Řekla jsem: „Jaké nebezpečí?“ Řekl: „Tajfun, více lidí zemře na pandemii, na nemoci, bezradný svět z nemocí, z foukání větru, z horlivého druhu války, ze sněhové bouře, ze všech druhů problémů, z nátlakových nepokojů, ze soudného dne, zbytek lidí bez bezpečí.“ Řekla jsem: „Díky za špatné zprávy. Neříkáš nic, co bych už nevěděla, k čemu to všechno je? Co víc však mohu dělat? Oni ani neposlouchají. Nestarají se o utrpení ostatních bytostí, slabších bytostí. Pokračují v konzumaci masa a pití alkoholu a vzájemných bojích. Mluvím do hluchých uší. I když mohu pomoci nebo se za ně modlit, za jejich dobré žití, aby i nadále žili a byli šťastní a vedlo se jim dobře, pak budou pokračovat ve své zkažené cestě, vraždění ostatních a vraždění zvířat a v mučení slabých a bezbranných, jako zvířat a těch, kteří se nemají o koho opřít atd. atd. Pak to znovu vyvolá další zlý účinek. Znovu je postihne katastrofa. Protože lidé mě neposlouchají.“ Takže jsem řekla: „Proč se mě na to všechno ptáš?“ Protože já vím, že jsi mája. Mimochodem, proč se zatěžuješ mými lidmi? Když to jsou dokonce moji lidé. Ale já vím, že to nejsou moji lidé. Tvoji lidé jsou ti, kteří jsou maskováni mezi těmito všemi lidmi, způsobující spoustu problémů. Proto umírají při katastrofách.“ Mnoho z nich nejsou moji lidé. Někteří jsou, ale to je právě jejich karma, a jejich čas jít. Ale mnoho z nich jsou horliví duchové skrývající se uvnitř. Takže toto je čas, kdy je chce Nebe všechny vyklidit. Nejen já sama. (Ano, Mistryně.) Nejen já sama, odklízím všechny zlé duchy a démony, ale tady Nebesa to také dělají. Také lidé, někteří z nich mají tak špatnou karmu, že museli takhle zemřít. (Páni.) Stejně, i tak neposlouchají, takže říkám: „Proč se přesto ptáš? Nestarej se o to. Mučíš mé lidi po celé tyto nesčetné věky a teď mluvíš, jakože jsi velmi soucitný!“ Takže PV (Původní vesmír) mi řekl: „Och, mája jen chce, aby Mistryně utratila velké cenné zásluhy pro (jeho lidi), odvoláváním se na Mistryninu lásku.“ Tak jsem řekla: „Ha!“ „Je čas, aby šli šli šli. Šli daleko, daleko do pekla. Zamčeni tam.“ To bylo 20. května. A to, co jsem četla těsně před tímto, je 21. května.
19. května mě Bohové utěšovali. „‚Nebuďte smutná‘, řekli mi, ale moje slzy dál přirozeně tečou, často. Nemohu si pomoci. Na Nebesích je systém snadný. Tady pracuji roky, vypadá to, že se zde nic opravdu neděje. Nechte mě jen vyplakat v takových chvílích jako tato, umýt se od špíny tohoto světa. Lidé jsou tak ztraceni ve svém prchavém, světském usilování. Na ničem jiném jim nezáleží. Slova do nich neproniknou. Sedí tam navždy. Jak bych s nimi pohnula? Kam? Čím?“ Myšleno, co bych udělala, co mohu udělat, kam mám jít, abych to udělala lépe. „Přesto, pokud je kritizujete, může to být pro vás horší. Jsou vyrobeni z oceli, železa. Já jsem vyrobena z čeho. Nemohu jít proti nim: hlavnímu proudu, síle. Slzy je také neobměkčí. Jen si pláču, sama.“ (Och.) Znovu mi řekli, abych nebyla smutná. „Ale jak mám být šťastná?“ Odpověděla jsem Jim. „Při pohledu na tuto mizérii světa, na nezodpovědné stvoření. Je tu něco opravdu dobrého? Nemohu se zbavit iluzorního pocitu tohoto poznání o tom.“ O tom všem nepořádku. „Na druhou stranu, trpím s nimi, trápím se za ně, rozervaná uvnitř i vně mentálně, fyzicky karmou, která je na mě nepřetržitě nakládána. Přesto je změn příliš málo. Stačí se podívat na některé z těchto takzvaných vůdců. Sedí nahoře, jen aby bránili ostatním dělat správné věci, dokonce. Vytvářejí tak špatné příklady. Přesto je veřejnost poslouchá, uctívá je, následuje je na špatné cestě, na pekelné cestě.“ Řekla jsem Jim, že proto jsem smutná. (Ano, Mistryně.) A to pokračuje tím, co jsem četla předtím. Nechci se cítit smutně, ale moje slzy přirozeně tečou atd. atd. (Ano, Mistryně.)
Stále mi říkají, že to nebude trvat dlouho. Říkám: „Ano, stále slibujete, uklidňujete, ale je to příliš dlouhé, příliš dlouhé. Všechny bytosti nekonečně trpí. Moje slzy tečou donekonečna. K čemu toto všechno? Hloupý svět, hloupí lidé. Vše, co dělají, je zabíjet, zabíjet, zabíjet a zabíjet se navzájem a nevím, co ještě. Opravdu už tady nechci zůstat. Všichni jsou prostě příliš hloupí.“ Promiňte mi moje slova. Napsala jsem to pro sebe. Byla jsem velice smutná. „Příliš otráveni. Příliš arogantní. Příliš hloupí. Neslyší, necítí, nic nevidí. Nic s nimi nemůže pohnout. Vytrvám dokonce až do míru nebo do získání bezpečí pro všechny bytosti a zejména pro zvířata, s veškerým každodenním stresem týkajícím se pracovních věcí?“ Jako práce v Supreme Master Television, stres a… (Ano, Mistryně.) Musím přemýšlet, nemohu jen říct: „V pořádku, dobře.“ Musím přemýšlet, abych udělala komentáře. (Ano, Mistryně.) A psát věci pro vás lidi, atd. „Dokonce práce pro Supreme Master Television, i když je to dobré, stále to má vnitřní překážky a neupravenost. Uvidím konečně ten den?“ Víte, ten slíbený den. (Ano.) „Cítím jako, že pracuji pro nic za nic, příliš málo, příliš pomalu. Má nějaký užitek mluvit k lidem, kteří vypadají, že jsou slepí, hluší a němí. Och Bože. Příliš málo, příliš pomalí, aby tady vybudovali Nebe. Jsou tak ztracení, prázdní, tupí. Někteří náboženští vůdci, politici, ochránci přírody, dokonce i zvířecí aktivisté atd., je to jen mluvení, mluvení a mluvení. Mnoho z nich jen mluví a mluví a mluví. Já také mluvím, k neslyšícím lidem, slepým lidem, k otupené rase na Zemi?!“ Otazník, a vykřičník.
